O víkendu skončil další ročník seriálu Czech o-tour. Ten letošní byl v modelu „netradiční sprinty – doprovodné závody k mistrovství – hory, kde se OB dosud neběhal“.
Jako oddíl jsme byli docela úspěšní – skončili jsme na 20. místě s celkem 4 108 body (vítěz SK Praga měl dvojnásobek, oddíl na 100. místě měl pod 1000 bodů, plus dalších 150 oddílů mělo ještě méně). Body se počítali podle dosaženého času, přičemž vítězný byl za 100 bodů.
V týmové soutěži jsme mohli získat v každé etapě 5 nejlepších bodových zisků v kategoriích DH10 – 18, 3 nejlepší bodové zisky v DH21, a po 2 bodových ziscích mezi mladšími veterány DH35 – 50 i staršími DH55+.
K pěknému umístění nejvíce přispěl Láďa Čepička v H55 celkem 670 b., který se nejen zúčastnil všech etap, ale ještě se v nich pěkně umisťoval. Však také obsadil v individuální soutěži skvělé 2. místo (z několika desítek závodníků). Dále přispěli hodně body mimoplzeňští členové LPM Věrka Chvalová (579 b.), Ondra Vaňátko (305 b.), Míša Hofmanová (211 b.) a veteránky Hanka Švamberková (384 b.) a Iva Pechová (304 b.). Myslím, že přispěli všichni kromě mě. ☹
Seriál odstartoval sprint v pražské zoo. Přestože byla lednová neděle, běžných návštěvníků bylo víc než dost, a proto měli výhodu ti, co si zvolili dřívější start. Ano, to byla jedna za zajímavostí tohoto závodu – volba startovního času. Těm, co startovali později, se do cesty pletli nejen návštěvníci, ale i odběhnuvší závodníci.
První dubnovou sobotu zažilo 16 lokoťáků dva netradiční sprinty v Žacléři. Dopolední byl neobvyklý venkovním prostředím, kde se odehrával – v areálu bývalého hlubinného uhelného dolu. Odpolední však byl úplný unikát, protože po proběhnutí se po haldě následovala otočka mapy a indoor sprint v několika patrech různých budov. Vymyslet použitelný postup bylo občas nad lidské síly.
Následovaly 3 červencové etapy na Moravě společně s Mistrovstvím Evropy dorostu (EYOC). Páteční zkrácená klasika v Babicích nad Svitavou překvapila poměrně náročnými kopci, nejprve z parkoviště na shromaždiště, a pak i v lese. Při sobotním sprintu v Brně bylo pěkné horko, naštěstí v aréně (areál integrované střední školy automobilní) se dalo vegetovat ve stínu stromů. Na nedělní krátkou už nezbývalo moc sil, k náročnosti přispělo hlavně velké vedro a také velmi nepřehledné porosty, které zamotaly dosti závodníkům hlavu, nohy i postupy.
Seriál skončil o posledním říjnovém víkendu v Lesné v Krušných horách v nadmořské výšce okolo 900 m. Terény byly výživné nejen díky tomuto parametru. Byla to pěkná divočina, spousta vodotečí až hlubokých příkopů, které se na první pohled tvářily jako cesty porostlé mechem, různé zídky, hrázky, kamenná pole, problematické polootevřené porosty, kdy nevíš, zda už se jedná o paseku nebo ne. Sobotní krátká se odehrála ve dvou různých prostorech, kratší tratě byly ve východní části, delší v západní hustníkové a vodotečové, ty nejdelší tratě pak zahrnovaly obě části. Nedělní klasika měla zajímavé parametry – kromě převýšení větší počet kontrol než na sobotní krátké. Začátek a konec byl tedy spíš middlový a přesun mezi tím spíš horský. Také si s námi pěkně zahrálo počasí. Zhruba do 12 hodin bylo sice chladno a větrno, ale slunečno, zatímco zhruba od půl jedné to byla podle počasí spíš zimní liga, protože regulérně sněžilo a sníh netál. Náročné to pak bylo nejen pro později startující závodníky, ale i pro všechny ostatní. Od sbalení tunelů přes vyhlášení, které se přesunulo do vytápěného cateringového stanu, po odjezd ze zasněžené louky. Zážitek to byl rozhodně silný, teď už si dokážu představit, jaké to bylo loni v Aši.
Organizátoři už lákají na další ročník COT: https://o-tour.cz/cs/zavody/2026-2/vyssi-brod/