První i poslední prázdninové závody měly jedno společné – deštivé počasí, díky kterému se pro účastníky staly závody na nějakou dobu nejspíš nezapomenutelné.

         Na závody MTBO 2. – 6. 7. v Ejpovicích se přihlásilo 7 členů našeho oddílu. Peripetie s jízdou v bahně nebo potůčcích místo cest jsou velmi hezky popsány v tomto článku přímého účastníka:

       http://www.mtbo.cz/?f=tyden-v-bahennim-kralovstvi&a=1140

Další letní závody, kterých se zúčastnilo aspoň 5 lokoťáků, měly dva společné prvky – osvědčenou „značku“ a skály. Nejprve to byly pětidenní závody Bohemia Orienteering, pak Letní Velikonoce, Rumcajsovy míle a Pěkné prázdniny.

         Bohemia a 17 závodníků. Pořadatel – OK Nový Bor. Dvě etapy kousek od Chřibské, další tři u Srbské Kamenice, do Českého Švýcarska tedy „co by kamenem dohodil“. Ač byly některé etapy pojmenované jako krátké nebo zkrácené, na dosažených časech to moc znát nebylo. Terény byly krásné, ale brutální. Většina závodníků se navíc po závodní abstinenci na podzim a na jaře přihlásila do áčkových kategorií, takže ti dostali opravdu zabrat, jednak od stavitelů a jednak od soupeřů. Úspěchem bylo dokončit všech 5 etap a umístit se celkově. Velkým pozitivem bylo počasí, protože ani nepršelo, ani nebylo takové vedro, jako v několika posledních ročnících a slibovaná bouřka na poslední etapu se nedostavila.

         Dalších závodů jsem se osobně nezúčastnila, takže jen velmi stručně – Letní Velikonoce se přesunuly z obvyklého jarního termínu a odehrávaly se v okolí Máchova jezera. LPM reprezentovalo podstatně méně lidí – jen sedm. Stejný počet, ale v malinko obměněném složení, pobíhal v Krkonošském podhůří jižně od Hostinného na tradičních Rumcajsových mílích. Ale i tam dokázali pořadatelé najít skály – Martinský hřeben. Pěti závodníkům se podařilo přihlásit na proslavené Pěkné prázdniny, takže si zaběhali v Českém ráji v okolí Kacanov.

         Prázdniny skončily v podobném duchu, v jakém začaly. Liják a docela zima. Počasí pěkně vyšplouchlo pořadatele i zhruba dvacítku lokoťáků na také už klasických závodech West cup v okolí Nejdku. Shromaždiště bylo na staré známé loučce u Vysoké Jedle, kde byl i improvizovaný kemp a také dvě pevné budovy, kde se v tomto počasí vyplatilo ubytovat. Shromaždiště je to jediné, co jsme viděli. Zbaběle jsme se přihlásili pouze na sobotu, protože jsme si dobře pamatovali, co nám s koleny udělaly předchozí Westcupy. Ještě zbaběleji jsme v sobotu dopoledne po přivezení megafonu a reproduktorů na vyhlášení závod úplně vzdali. Kromě kopců nejvíc nedávám mokro shora i zdola, a hlavně bažinky. Komentáře na stravě, cituji: „Pro samou bažinu nebylo kam šlápnout.“, „Dnes jsem byla v bažince skoro až po pás“, „Několikrát po pás v bažině, krása“, „Díky za vytažení z bažiny“. Čili jsme nelitovali neúčasti, přestože si závodníci tyto zážitky s bažinami pochvalovali. Inu, zážitek nemusí být krásný, hlavně že je silný.

 Stránky, výsledky i postupy všech závodů jsou dohledatelné v ORISU.