Oo cup 2015 Slovinsko

 

Postřehy ze závodů ve Slovinsku.

Místo :

·         Lokve u Nové Gorice v Trnovském gozdu (lese) - taková osada roztažená v údolí pod několika kopci

·         969 m.n.m., okolní kopce cca 1200 – 1300 m.n.m.

·         kemp na louce u hospody a pod sjezdovkou, nedaleko na vyvýšenině nenápadný kostelík, z kterého se ale každý den ozývalo ráno v 7 hodin tak desetiminutové zvonění

·         do obce vedla víceméně pouze 1 asfaltka, u těch ostatních se kousek za vsí objevily cedule: 100m konec asfalta

·         celá (krasová) oblast se nacházela na jakési náhorní plošině cca 700 – 800 m nad údolím

          


Závody:

·         http://www.oocup.com/Default.aspx

 

·         5 etap na mapách 1 : 7500, vrstevnice po 5 m v zalesněném terénu s množstvím závrtů a neuvěřitelným množstvím kamenů, skalek a skal

·         na organizaci se podílejí Češi (roznášení, start, vyčítání,…)

·         většina etap byla dosažitelná pěšky (přes 1 km na start nebo z cíle), na některé etapy jsme se přibližovali autobusy (10 – 15 minut jízdy)

·         LPM měla zástupce v M10, M12, M40, M45, W35, W45 a OpenC, ale s výjimkou poslední (nejlehčí) kategorie, kde se Karel umístil na celkovém 2. místě, jsme nikdo neprorazil a neomráčil

·         já osobně bych jako úspěch viděla to, že jsme ale ani žádnou etapu nediskli, tedy jsme ani neskončili poslední

Terén:

·         Terén byl pro většinu z nás dost těžký (i Vašík po 1. etapě prohlásil, že si doteď myslel, že mapu docela umí, ale byl vyveden z omylu). Zásadním překvapením pro mě bylo velikost a množství závrtů. Čekala jsem, že to budou větší jámy, ale to, co má hloubku 10 - 15 metrů a průměr tak 50 m i víc, se už jámou nazvat nedá. Navíc jeden závrt plynule přecházel v další. Vše bylo hojně zasypané množstvím kamenů, které v naprosté většině nebyly (ani nemohly být) zamapovány.

·          Neuvěřitelné množství cest končilo zčistajasna někde uprostřed lesa. I tak jsem v lese prováděla manévry, abych se podle nich aspoň trochu našla. Pro některé závodníky je to ale s cestami nuda, takže si zvolili nabídnuté kategorie „ultimate“, kde jim cesty v mapě chyběly. (kategorie 21U, 35U a 50U)

·         1. etapa měla mapu v severní části bílohnědou, v jižní se objevila i nějaká zelená, černých teček bylo ještě přiměřené množství (pro mě nejnáročnější 1. kontrola, kdy jsem sice byla tak cca 30 m od ní, ale vůbec jsem to dlouhou dobu netušila)

·         2. etapa měla bíložlutohnědou mapu, v jižní části navíc se spoustou černé. Pro mě jednoznačně nejtěžší etapa. Na 4,1 km se 110 m převýšení jsem strávila přes 2 hodiny. Z toho první hodinu jsem věnovala hledání prvních 4 kontrol, po další půlhodině „už“ jsem byla na 6. kontrole a poslední půlhodinu jsem bez problémů našla zbývajících 8 kontrol, protože už tam nebyly skály, ale jenom závrty. Měla jsem docela v té náročnější části problém, kam koukat – jestli pod nohy, abych se nepřerazila (a to i na zarostlých zaklackovaných cestách) nebo do mapy, abych aspoň tušila, kde jsem.

·         3. etapa měla nejmenší převážně bílohnědou mapu a po předchozím dni se mi to zdálo jednoduché a rychlé (taky jsem dopadla lépe než 3. místo od konce)

·         Mapa 4. etapy kromě bílé a hnědé obsahovala opět dost černých puntíků, ale nezdálo se mi to tak těžké jako ve 2. etapě.

·         Poslední etapa měla být jakousi směsí všeho z těch předchozích etap. Na mapě rozhodně ano, byly tam všechny barvy. V reálu už jsem toho měla plné krovky, pršelo a na start jsme pochodovali přes 1 km nahoru se začátkem po sjezdovce. Nohy mě neposlouchaly, klouzalo mi to po kamenech, po klaccích – docela jsem se bála o kotníky. Ze zkratky přes „bílý“ les se vyklubala problematická chůze mezi šutry a dírami. Závěr z brutálního zarostlého svahu a kontroly dolů a nahoru pod silničkou vedoucí do cíle mě moc nepotěšily.

 část mapy z 2. etapy

  

 

Počasí:

·         Hned po závodech nejsilnější zážitek. První den jsme se radovali, že večer a v noci není velké horko (několik předchozích dní jsme strávili v Chorvatsku u moře).

·         Druhý den odpoledne a hlavně v noci nám počasí prověřilo pevnost tyčí a nepromokavost stanů a oddílového přístřešku Coleman. Solidní bouřka a menší vichr nám celou noc lomcovaly se vším. Naštěstí Martina den předtím velmi bavilo zatloukání kolíků kladivem. Ale třeba tunel Pragováků vedle nás ráno nestál, ale zčásti ležel.

·         Tento charakter počasí vydržel celé závody. Jediné pozitivum bylo, že nepršelo a nefoukalo celý den v kuse. Pokud jsme vstávali do deště, většinou se postupně vyčasilo. Pokud ale bylo ráno hezky, určitě se do několika hodin zatáhlo a pak pršelo a foukalo. Teplota odpoledne byla kolem 15°C.

·         Zajímavé bylo, že pokud jsme si někteří udělali odpoledne výlet do Škocjanské nebo Postojnské jeskyně, do městečka Tolmin pod Julskými Alpami nebo do italskoslovinského města Nova Gorica, všude bylo horko a slunečno. Jen u nás nahoře v kempu ne.

  

Kemp:

·         No, loni nás Švýcaři trochu rozmazlili, zvlášť s hygienou. Takže klasické toiky (loni splachovací s umyvadlem v mobilním přívěsu), sprchy v budkách typu toi s přívodem vody rovnou ze studny (loni teplé sprchy v mobilním přívěsu) a mytí nádobí pod kohoutky se studenou vodou bez jakéhokoliv koryta pod nimi rovnou na návsi (loni opět speciální přívěs, dřezy, teplá voda).

·         Jinak louka pěkná, rovná, travnatá, hospoda hned vedle (chtě nechtě jsme v teple a suchu trávili večery místo pod Colemanem).

     

Organizace:

·         Veškeré informace jsme dostali v brožurce na prezentaci, v centru pak už jen visely celkové startovky. Oddíly startovaly v jednom bloku (pro nás rozmezí tak půlhodiny).

·         Pro organizátory nebyl problém změnit číslo čipu, ani celou kategorii.

·         Vše zvládli v poměrně malém počtu, např. na startu byli asi tak 4 organizátoři.

·         Výsledky byly dostupné hned po doběhu v centru – kempu – hospodě, kde stále běžely na obrovské obrazovce. Pak jedině na internetu – pro tenhle účel byly webové stránky s výsledky zpřístupněny v centru.

·         Vyhlášení vítězů proběhlo pouze jednou – po všech etapách byli vyhlášeni první 3 v každé kategorii. Kromě medaile dostali i volný start na budoucí závody, láhev vína nebo pořádný kus sýra.

Závěrem:

Navzdory počasí a opravdu studené vodě na mytí to byly hezké a zajímavé závody. Terén je pro mě přímo fascinující, škoda, že se mi ho nepovedlo zachytit na fotografiích.

Fotky zde: http://janashow.rajce.idnes.cz/

 

 

Tags: