O víkendu 20. – 21. 5. se více než 20 závodníků LPM zúčastnilo dalšího ročníku Sokolovského krváku. Pořadatelé z BSO našli nový terén severozápadně od Sokolova na okraji Habartova.
Podobně jako na Třídomí nebo na Šindelové i zde bylo shromaždiště kousek od rybníčka. Zároveň i nedaleko jezera Medard, které vzniklo zatopením hnědouhelného dolu. Shromaždiště bylo malé, ale naprosto dostačující a velmi příjemné. Parkoviště pořadatelé zajistili ve vedlejším soukromém areálu pily, abychom nemuseli pochodovat bůhví odkud. Počasí bylo po oba dva dny luxusní, spíš letní než jarní, takže se našli otužilci, kteří smývali prach, pot a bahno ze závodů v již zmíněném rybníčku.
Sobotní závod byl zároveň mistrovstvím oblasti na klasice. Od soboty máme tedy v oddíle 4 přeborníky – Terku Stehlíkovou v D16, Filipa Stehlíka v H10, Egona Parulu v H14 a Láďu Čepičku v H45, stříbrnou medaili brala v D14 Eliška Šafránková a v D55 Jana Šilhavá. Výsledky nebyly zrovna zadarmo, přestože bylo v prostoru relativně dost cest, k postupu se mockrát použít nedaly (aspoň v D45), zato bylo třeba neustále řešit nějaké hustníky a zasekané hustníky, paseky, kamenná pole, zarostlé okolí potůčků, bažinky…
Mně osobně se závod vůbec nepovedl, podle bodů do veteránského rankingu jde o můj třetí nejhorší závod od roku 2017. Přispělo k tomu značné množství chyb, počínaje odebráním mapy z jiné kategorie, než do které jsem se přihlásila (návrat pro správnou mapu skoro po kilometru), nepomohla mi ale ani mizerná fyzická kondice, zoufalý odhad vzdálenosti nebo totální ztráta motivace od poloviny závodu. Navzdory tomu se mi v lese líbilo a za jiných okolností by mě trať hodně bavila. Takže milé děti – běhejte, ať máte kondičku, na startu se koncentrujte, ať si vezmete, co máte, pořád koukejte na buzolu (ta má pravdu) a neodbočujte k prvnímu křoví jen proto, že chcete, aby už tam byla vaše kontrola.
Reputaci jsem si nespravila ani na nedělní krátké trati. Stejné parkoviště, stejné shromaždiště, stejně nádherné počasí, kousek na start do prakticky stejné části lesa, a nic. Respektive druhý nejhorší výsledek od roku 2017. Tentokrát mě dostal kámen v moři kamenů. Dvakrát jsem ho minula dost těsně, ale ne tak těsně, aby mi zapípal air čip. V mapě jsem nepostřehla, že ten kámen není v bílém lese, ale ve světlounce zeleném kousíčku, takže jsem obešla všechny kameny i v poměrně vzdáleném okolí. To, že se mi závod zase nepovedl, ale neznamená, že na tom zbytek oddílu nebyl o dost lépe. Byl, takže nám přibyli závodníci na stupních vítězů.
V H10 opět vyhrál Filip Stehlík, v H12 byl Egon Parula druhý, podobně i v D14 Eliška Šafránková, v D16 opět zvítězila Terka Stehlíková, v H21 se za dvěma elitními běžci (Matějem Kamenickým a Tomášem Dlabajou) umístil Petr Suchý, v H45 byla naše první dvě místa – pro Láďu Čepičku a Míru Šilhavého, a v kategoriích D55 a H55 zvítězila Jana Šilhavá a Jirka Pech.
Do dalších oblastních závodů u Odlezelského jezera (pořádají Kralovice) tentokrát zbývá více než měsíc, tak se nezapomeňte přihlásit, bude to tam určitě zajímavé a hodně náročné.
